Nutriční terapeut versus výživový poradce

Běžná populace pojmy nutriční terapeut a výživový poradce používá jako plně zastupitelná synonyma. Pro odbornou veřejnost je však pojem výživový poradce chápán téměř jako nadávka a urážka jejich profese. Proč? V čem tkví rozdíl? Pojďme se s oběma pojmy blíže seznámit.

Výživový poradce může být v České republice kdokoli, kdo má čistý trestní rejstřík a na příslušném úřadě si za poplatek zařídí živnostenský list. Podnikání ve výživovém poradenství je živností volnou, tudíž není potřeba dokládat žádné odborné vzdělání. Ve většině případů však výživový poradce prošel výživovým kurzem, kde získal certifikát. Délka a odbornost těchto kurzů může být mnohdy velmi různá, až sporná.

Oproti tomu nutriční terapeut je nelékařský zdravotnický pracovník, který se může pochlubit diplomem z vyšší odborné školy (DiS.) či vysoké školy (Bc., Mgr.). Není to u nás obvyklé, ale můžeme se setkat i s titulem RNT za jménem. Toto označení znamená “registrovaný nutriční terapeut” a může ho použít každý, kdo je zapsán v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. Pro udržení této registrace je nutné celoživotní vzdělávání, což je společné pro všechny zdravotníky.

Jak již bylo zmíněno, podmínky pro zařízení výživové poradny jsou pro obě skupiny shodné – ani nutriční terapeut nemusí na živnostenském úřadě prokazovat své dosažené vzdělání. Stačí pouze čistý trestní rejstřík a úhrada správního poplatku, což je zajisté hlavní důvod, proč veřejnost oba pojmy volně zaměňuje.

Nutriční terapeut smí kromě komerční oblasti (ve výživových poradnách) pracovat i na poli léčebné, klinické či sportovní výživy. Může tedy pracovat s lidmi různých věkových kategoriích, různé fyzické aktivity, s hospitalizovanými lidmi či pacienty v ambulantní léčbě ve zdravotnických zařízeních. Naopak výživový poradce se nesmí zabývat léčebnou, ani klinickou výživou a ač to není nikde přesně definováno, měl by pracovat pouze se zdravými osobami, zdravými sportovci, případně se zdravými obézními. Jeho polem působnosti je komerční sféra, ve zdravotnických zařízeních výživového poradce nenajdeme.

Závěrem lze říci, že z pohledu nutričních poraden se rozdíly mezi nutričním terapeutem a výživovým poradcem na první pohled skutečně smývají. Pomoct a poradit mohou oba dobře, vše záleží na lidech a jejich přístupu. Stále ale zůstává fakt, že profese nutričního terapeuta je specifikována legislativně a patří mezi ostatní zdravotní pracovníky. To, že si nutriční terapeut vybere své působení v komerční sféře, kde se setkává s velikou konkurencí s výživovými poradci, nijak jeho postavení nesnižuje. Naopak. Klient od nutričního terapeuta získává širší souvislosti v celé problematice a vědecky podložené informace, které si neustále oživuje a doplňuje.